Just mom
Ráno jsem našla za nehtem kousek avokáda, docela příjemná změna, při dvou dětech na plínách… A tahle změna přišla právě včas!!!
Procházím si krizí středního věku, ve třiceti, trošku brzy řekla bych… Takže mám dvě možnosti. První možnost je najít si milence, pravidelně navštěvovat fitko a koupit si drahý auto, nejspíš sporťáka nebo druhá možnost - najít si psychoterapeuta. Ačkoli se první možnost zdá celkem lákavá, absolutně se neslučuje s tím, že mám svého manžela fakt hodně, ale jako hodně moc ráda, taky mám dvě děti a nevím, kdy bych toho milence a fitko stíhala, nehledě na to, že cizí nahatý muži mě momentálně celkem děsí, a toho sporťáka bych si mohla z rodičovský v kombinaci s menším přivýdělkem koupit leda na vrakáči po dílech a myslím, že ještě v mým důchodu by nebyl komplet! Takže jsem si čistě pragmaticky zvolila možnost bé, tedy její low costovou variantu, a to než si platit hodiny u terapeuta, kterej stejně bude nejspíš tu hodinu jednou tejdně mlčet, a pak mi doporučí dýchací cvičení, tak se z tý krize prostě vypíšu…
A nebo mě prostě a jednoduše baví psát a tou krizí si obhajuju tisíc a jeden důvod, proč ten čas, který právě trávím u svého kompjůtru, nevyužít nějak smysluplněji, třeba upéct třípatrový dort klukům na snídani nebo ušít šaty na maturitní ples své roční dcery. Ale nalejme si čistého vína, třípatrák bych neupekla ani za asistence Pepy Maršálka a s těma šatama, no reálně nemám doma ani jehlu a nit, a po mém posledním pokusu o pracovkách v sedmé třídě, kdy jsem si svůj výtvor přišila k šatům a má učitelka mi dala trojku, a to jen ze soucitu, protože její výraz mi v podstatě říkal: “holka, ty seš do života úplně, ale úplně nepoužitelná, ” si nechám tyhle radosti na důchod až nebudu mít do čeho píchnout.